Introit
Žalmy 92:6 Jak
velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.
7 Člověk hovadný
nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,
13 Spravedlivý
jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.
14 Štípení v domě
Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.
15 Ještě i v
šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,
16 Aby to
zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při
něm není.
První čtení
Mal 3, 23
Malachiáš 3:19 "Hle, přichází ten den
hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se
stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů;
nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte mého jména,
vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete
poskakovat jako vykrmení býčci,21 rozšlapete svévolníky, že budou jako
popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin
zástupů.22 Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal
na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva. Hle, posílám k vám proroka
Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.24 On obrátí
srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi
klatbou."
Mt 11, 2-19; 25-30
Kázání
Dnešní oddíl ukazuje, že se J setkával
s nepochopením.
Stejně Jan Křtitel byl vnímán jako blázen, který
se o něco snaží na poušti. I dnes i v minulosti bylo podobných bláznů
spousty. Hledejte pak mezi nimi toho pravého.
Podobných proroků a duchovních lidí, bylo na
poušti určitě dost. U Mt navíc máme zachyceno, že Jan vlastně Ježíše ani neznal
a podle této tradice se s ním ani nesetkal. Nevěděl, kdo to je a tak se
ptal po svých učednících, kdo to vlastně je, jestli je ten, který má přijít...
Nebyl si jist ani Jan Křtitel, jestli Ježíš není
nějaký falešný léčitel.
Čteme-li Bibli, vypadá to, že na scéně byly dvě
tři postavy, všechno to vypadá jasně. Vypadá to, že bylo několik tříd lidí.
Zástupy, farizeové, zákoníci, kněží, proroci. Jenomže ono to ve skutečnosti
určitě takhle jednoduché nebylo. Dovedu si dobře představit to obrovské lidské
mraveniště, to hemžení, které nezapadalo do zjednodušujícího dělení omezeného
několika výraznými skupinami nebo postavami.
Bible je ale zaměřená na to nejdůležitější a
nedává nám plastický obraz doby.
Zdá se nám, jako by ti zástupové byli hloupí, když
nedokázali poznat tak mimořádnou osobnost, jakou byl Jan Křtitel.
Připodobním to něčemu jinému.
Kolik dnes známe malířů, hudebních skladatelů
třeba z období baroka?
Připadá nám, jako by bylo těch opravdu dobrých
pět, šest. A že je museli všichni znát a obdivovat.
Člověk má pocit, že umělců bylo pár vyjímajících
se nad šedou vrstvou patlalů, kteří určitě za moc nestáli. A proto se o nich
neví. Občas se ale setkáme s materiály, které vypovídají jinak. Například
existují soupisy malířů, kteří byli sdruženi v malířském cechu – třeba
v době barokní. A najednou, když otevřete takovou příručku, vidíte, jak
obrovské množství malířů působilo třeba kolem roku 1670. A byli to lidé
zaměstnaní u dvora a movití (existují záznamy o finančních ohodnoceních etc.),
takže to určitě nebyli druhořadí malíři. Jsou to stovky jmen. A dnes zbyly jen
ty seznamy. Žádné obrazy.
Bible nám ukazuje malinký výsek z nekonečné
škály duchovních proudů, hnutí, lidí.
Nahlédneme-li do dějin té doby, najdeme mnoho
podobných proroků a cest.
Jan Křtitel nebyl jedinou duchovní osobností své
doby. To, že dnes nemáme podrobná svědectví o ostatních, neznamená důkaz, že
neexistovali. (Stejně jako ty stovky jmen malířů, o kterých dnes nevíme nic.)
Proč to všechno říkám? Abychom viděli, že máme
mnohem blíž k tomu starověkému zástupu, než si myslíme. Pokolení (které J
kárá) se neumí rozhodnout. Bloudí a tápe, chodí si poslechnout, toho, pak zase
toho. Připomíná mi to cestování nemocného člověka za léčiteli. Zkusí jednoho,
pak druhého. Vždyť toto je situace moderního člověka.
Ale není v tom něco dalšího, než jen
neschopnost se rozhodnout? Nechce evangelium ukázat ještě další rozměr?
Člověk hledá a časem si možná začne říkat: ano,
ten prorok má co říct, ale známe i další proroky a další léčitele, tak proč by
ten jeden měl být pro mě důležitější? A proč bych, když už se přijdu podívat, jej
měl následovat? Možná že v té změti proroků a duchovních vůdců opravdu ti
lidé narazili na pravého proroka a pravého mesiáše. Totiž Jana a Ježíše. Ale má
dobrou výmluvu. Takových podobných přeci je! A tento ani není dost lidský, a
tento zase dost svatý!
A není to nakonec ve skutečnosti tak, že vlastně
my požadujeme, aby prorok skákal podle našich přání? Podle přání tohoto
pokolení? Podle tzv. ducha doby?
Ve světě, kde je spousty duchovních „nabídek“, se
jen těžko vezme jedna vážněji, než jiná. Člověk se postupně stane tím, kdo si
určuje, která nabídka je lepší. Ale zapomene se potom podle té pravé vydat.
Zalíbí se mu na okraji. A říká pak třeba. Já věřím, že Bůh je. Já věřím, že
něco je. Tzv. „něcismus“. (Tuším vymyslel Halík). Ale zůstane u té představy
Boha nebo víry. V Mt evangeliu ale stále čteme o víře, která je víc, než
uvěření v něco.
V množství různých cest si pak člověk žádnou
nepustí k tělu.
Řekl bych, že jsme dnes víc podobní těm zástupům,
než si myslíme.
Na co jste se vyšli podívat? Ptá se J... Přišli
jste se odívat na rákos, který se klátí ve větru? (Rákos byl osobním emblémem
Heroda Antipy) Přišli jste se podívat na člověka v drahých šatech? Ano, v královské moci spásu nenajdete.
Spásu vám připravil Bůh Izraele, který se vám dává
poznat skrze proroky, svědky, které k vám posílá. Dělal to tak vždy a dělá to
tak i dnes.
Říkal jsem, že si člověk žádnou duchovní cestu
nepustí k tělu. Nechce, aby se z ní stala skutečná víra.
Ale J chce, abychom si Jana Křtitele pouštěli
k tělu. Protože, když si jej nepustíme k tělu, nepustíme si
k tělu ani J-še samotného.
Minule jsme četli o radách, které J dává svým
učedníkům, když je posílá do světa. Ukázalo se, že učedník má o své víře
svědčit upřímností, a bezelstností. To znamená, vzít vážně to, co od J-še
slyšel. Pustit si jeho slovo k tělu a vyrazit za ním.
Vzít vážně Jana, vzít vážně J-še – znamená vzít
vážně víru i život, vzít vážně Pána Boha.
Člověk se chce před tímto břemenem schovat, utéct
a tak vymýšlí, jak by to narafičil, aby to vypadalo, že nechce utéct. Aby to
vypadalo, že neměl příležitost dozvědět se o tom podstatném. Aby ho to moc
nestálo. To je pokolení, k němuž mluví J.
Děti se rozhodly, že si zahrají na svatbu. Domluví
se, že jedna skupina bude popiskovat a druhá na to tančit. A ti první vyčítají,
že ti druzí netančili.
A pak si hrají na pohřeb, jedna skupina bude
naříkat a druhá lomit rukama. A ti první zase vyčítají druhým, že nelomili
rukama, když měli lomit rukama.
A tak to vypadá, že za všechno mohou ti druzí.
Netančili, když měli, nelomili rukama, když měli. Ti druzí jsou ale
v tomto podobenství Jan a Ježíš.
Jan je přece příliš fanatický, netančí podle
představ pištců. Ježíš je příliš světský, veselý. Nelomí rukama, jak by měl.
Lidé nechtějí vzít slova Janova a J-ova vážně. A
tak dělají vše pro to, aby to vypadalo, že zájem sice mají o jejich cestu
k Bohu, ale že Jan i Ježíš nemohou tak náročný úkol splnit.
Člověk něco očekává a Jan i J-š to nesplňují.
Oba nejsou po chuti těm, kdo je poslouchají.
Evangelium tu ukazuje člověka, jako toho, kdo až
chorobně uhýbá a utíká před Bohem. A utíká rafinovaně. Chce, aby to navenek
vypadalo, že před Bohem vlastně neutíká.
Přesto ale kapitola končí podivuhodně smířlivě a
nadějně. Končí zvěstí naděje pro ty, kteří navzdory lidské přirozenosti a
tomuto světu, před přetvářkou a uhýbáním, vezmou na sebe odvahu stát se
maličkými a nerozumnými. A přijmou J-ovo jho.
11:25 V ten čas řekl Ježíš: "Velebím,
tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a
zjevil jsi je maličkým.
28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a
jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,
neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno
netíží."
Amen
Modlitba
Hospodine, děkujeme ti, že nám odhaluješ skrze
svého Syna své nitro
prosíme, abychom před tebou neuhýbali,
abychom si nestavěli mezi sebe a tebe zdi,
aby církev byla místem, kde se budeme společně učit
tvé tichosti a pokoře.
Poslání
1 Korintským 1:26
Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých
podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;
27 ale co je světu
bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh,
aby zahanbil silné;
28 neurozené v
očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest,
obrátil v nic -
29 aby se tak
žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
30 Vy však jste z
Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností,
posvěcením a vykoupením,
31 jak je psáno:
`Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.